huī
隳
duò
惰
隳huī(ㄏㄨㄟ)
⒈ 毁坏;崩毁:“隳人之城郭。”
隳duò(ㄉㄨㄛˋ)
⒈ 古通“惰”,懒惰。
to destroy; to overthrow
惰duò(ㄉㄨㄛˋ)
⒈ 懒,懈怠,与“勤”相对:懒惰。怠惰。惰性。惰慢。将骄卒惰。
indolent、lazy
形声:从忄、隋声