jiào
嘄
hū
謼
嘄jiào(ㄐ一ㄠˋ)
⒈ 古同“叫”。
嘄dǎo(ㄉㄠˇ)
⒈ 古通“祷”。
謼hū(ㄏㄨ)
⒈ 古同“呼”,大声叫号:“一夫大謼,天下响应者,陈胜是也。”
⒉ 古同“諕”,惊吓。
⒊ 姓。
to shout; to mourn to invoke