huī
隳
là
剌
隳huī(ㄏㄨㄟ)
⒈ 毁坏;崩毁:“隳人之城郭。”
隳duò(ㄉㄨㄛˋ)
⒈ 古通“惰”,懒惰。
to destroy; to overthrow
剌là(ㄌㄚˋ)
⒈ 违背常情、事理:乖剌。剌谬。剌戾。
剌lá(ㄌㄚˊ)
⒈ 同“拉”。
会意:从刂、从束
slash, cut in two; contradict